čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [r̝iːt͡ʃniː]

dělení editovat

  • říč-ný

etymologie editovat

Odvozeno od slovesa řítit se.[1]

přídavné jméno editovat

  • tvrdé

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ říčný říčný říčná říčné říční říčné říčné říčná
genitiv říčného říčného říčné říčného říčných říčných říčných říčných
dativ říčnému říčnému říčné říčnému říčným říčným říčným říčným
akuzativ říčného říčný říčnou říčné říčné říčné říčné říčná
vokativ říčný říčný říčná říčné říční říčné říčné říčná
lokál říčném říčném říčné říčném říčných říčných říčných říčných
instrumentál říčným říčným říčnou říčným říčnými říčnými říčnými říčnými

stupňování editovat

stupeň tvar
pozitiv říčný
komparativ říčnější
superlativ nejříčnější

význam editovat

  1. zpocený a zčervenalý po delším fyzickém úsilí
    • Přiběhl domů pozdě, celý říčný.

překlady editovat

  1. zčervenalý po úsilí

synonyma editovat

  1. schvácený, uřícený

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „říčný“, s. 556.