šťuknout

čeština

výslovnost

• IPA: [ʃcʊknɔʊ̯t]

dělení

• šťuk-nout

sloveso

• dokonavé
• nepřechodné

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	šťuknu	šťukneš	šťukne	šťukneme	šťuknete	šťuknou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	šťukni	šťukněme	šťukněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	šťuknul	šťuknula	šťuknulo	šťuknuli	šťuknuly	šťuknula

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	šťuknuv	šťuknuvši	šťuknuvše

význam

1. (nářečně) škytnout
   • Nedáme se! zakončil tatíček Houdek a rozhlédnuv se bojovně po svěšených hlavách svých přívrženců, šťuknul zas, strčil do sklínky nos a hroze komusi neznámému prstem, pil.

související

• šťukat
• šťuknutí
• šťuk