čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ʒɛɲɪdba]

dělení

editovat
  • že-nit-ba

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ ženitba ženitby
genitiv ženitby ženiteb
dativ ženitbě ženitbám
akuzativ ženitbu ženitby
vokativ ženitbo ženitby
lokál ženitbě ženitbách
instrumentál ženitbou ženitbami

význam

editovat
  1. (knižně) (z pohledu muže) svatba
    • Už na druhý den po rozmluvě s Marečkem otcem vyprosil si u hraběte slyšení a žádal za svolení k ženitbě.[1]
    • O lehkomyslnosti [Karla Mečíře] svědčil i dluh z jedné restaurace, kvůli kterému se dokonce octl na policii. K jeho zklidnění nepomohla ani ženitba (osudy Mečíře se zabývali historikové Eduard Kubů a Jiří Šouša v knize Rozmluvy s Antonínem Švehlou a o Švehlovi, Karolinum 2018).[2]

synonyma

editovat
  1. svatba, sňatek, oddavky, (z pohledu ženy) vdavky, (poněkud zastarale, v obecném jazyce) veselka, (nářečně) zdavky, (zastarale) veselice

poznámky

editovat
  1. Alois Mrštík, Vilém Mrštík: Rok na vsi
  2. Lenka Bobíková: Diplomat Karel Mečíř. Tři divoženky ho připravily o pověst i zaměstnání, Právo-Novinky, 3.listopadu 2019