ženoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʒɛnɔʊ̯t͡siː]

dělení

• že-nou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který žene
   • „Ztrať se, smraďochu jedna sedlácká,“ zakřičel za ním. Kozácký pluk ženoucí před sebou nyní rádoby dezertéry zmizel pomalu v dáli, když se k našemu tanku dopravil nadporučík Löwe a celým jeho obličejem prostupoval dobře čitelný výraz nesouhlasu.

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí
genitiv	ženoucího	ženoucího	ženoucí	ženoucího	ženoucích	ženoucích	ženoucích	ženoucích
dativ	ženoucímu	ženoucímu	ženoucí	ženoucímu	ženoucím	ženoucím	ženoucím	ženoucím
akuzativ	ženoucího	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí
vokativ	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí	ženoucí
lokál	ženoucím	ženoucím	ženoucí	ženoucím	ženoucích	ženoucích	ženoucích	ženoucích
instrumentál	ženoucím	ženoucím	ženoucí	ženoucím	ženoucími	ženoucími	ženoucími	ženoucími

související

• ženoucí se
• hnaný
• zahnavší, vyhnavší, dohnavší, prohnavší, uhnavší
• ženouce, ženouc, žena