καρπός

řečtina

Ze starořeckého καρπός.

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	καρπός	καρπώ	καρποί
genitiv	καρποῦ	καρποῖν	καρπῶν
dativ	καρπῷ	καρποῖν	καρποῖς
akuzativ	καρπόν	καρπώ	καρπούς
vokativ	καρπέ	καρπώ	καρποί

ovoce, plod rostliny
- μήκων δ' ὡς ἑτέρωσε κάρη βάλεν, ἥ τ' ἐνὶ κήπῳ καρπῷ βριθομένη νοτίῃσί τε εἰαρινῇσιν, ὣς ἑτέρωσ' ἤμυσε κάρη πήληκι βαρυνθέν. – Tak jako mák sklání hlavu na stranu, jenž v sadě roste, obtížen jsa plodem, tolikéž spolu vláhami vesny: na stranu tak sklátil hlavu svou, již tížila přílba.^[1]
- καὶ εἶπεν ἡ γυνὴ τῷ ὄφει- ἀπὸ καρποῦ τοῦ ξύλου τοῦ παραδείσου φαγούμεθα, – I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;^[2]
plod práce, výsledek úsilí
- ποιήσατε οὖν καρπὸν ἄξιον τῆς μετανοίας- – Protož neste ovoce hodné pokání.^[3]
zápěstí
- Κύπριδα μὲν πρῶτα σχεδὸν οὔτασε χεῖρ' ἐπὶ καρπῷ, αὐτὰρ ἔπειτ' αὐτῷ μοι ἐπέσσυτο δαίμονι ἶσος. – Nejprve v zápěstí poranil Kypřanku nemálo, pak se i na mě samého vyřítil božstvu podobný.^[4]