μακαρίτης

řečtina

výslovnost

• IPA: [ma.kaˈɾi.tɪs]

etymologie

Ze starořeckého μάκαρ — blažený, šťastný, snad přes μακαρίτικο, vlastně tedy "někdo, kdo (již) dosáhl (věčné) blaženosti". Srovnej zejména ruské покойник.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	μακαρίτης	μακαρίτες
genitiv	μακαρίτη	μακαριτών
akuzativ	μακαρίτη	μακαρίτες
vokativ	μακαρίτη	μακαρίτες

význam

1. (eufemisticky) nebožtík, zesnulý
   • Χήρα βλέπει το πρόσωπο του μακαρίτη άντρα της στον άντρα που έκανε μεταμόσχευση του προσώπου του. – Vdova vidí obličej svého nebožtíka manžela na muži, který prodělal transplantaci obličeje.
   • Να σ' άκουγε τώρα ο μακαρίτης ο πατέρας σου, θα έσκαγε απο το θυμό του! – Kdyby tě teď slyšel nebožtík tvůj otec, puknul by vzteky!

synonyma

1. αποβιώσαντας, συχωρεμένος, (neutrálně) νεκρός

související

• αειμακάριστος (vždy blahoslavená)
• μακάριος (blažený, blahoslavený)
• μακάρι (kéž by)
• μακαρίτισσα (nebožka)
• μακαρίτικος
• μακαρίζομαι (dosáhnout blaženosti)
• τρισμακάριστος (třikrát blahoslavený, nejsvětější)
• μακαρισμός (blahoslavenství)
• παμμακάριστος (nejblahoslavenější)
• μακαρίζω (blahoslavit, žehnat)
• αξιομακάριστος (zasluhující blahoslavení)