Η εξώπορτα του διαμερίσματος οδηγούσε κατευθείαν σε έναν χώρο τριάντα τετραγωνικών, που επιεικώς θα τον αποκαλούσε κανείς κουζίνα-καθιστικό και ανεπιεικώς υπνοδωμάτιο-αχούρι. Η μπόχα ήταν αποπνικτική. Κυρίως μυρωδιά κλεισούρας και ποδαρίλας, δηλαδή βακτήρια που τρέφονταν από ιδρωμένα πόδια. – Venkovními dveřmi bytu se vstupovalo přímo do prostoru o třiceti metrech čtverečních, která by s troškou shovívavosti bylo možno nazývat garsonkou, bez ní ovšem jen přespávárnou a chlívkem. Panoval tam puch k zalknutí. Především nevětranost a smrad z fuseklí, tedy z mikrobů, které se ze zpocených a zapařených nohou živí.[1]
