σύμπτωση

řečtina

výslovnost

• IPA: [ˈsi.bdɔ.sɪ]

etymologie

Ze starořeckého σύμπτωσις, utvořeného předponou σύν a substantivem πτῶσις (což je deverbativum od slovesa πίπτειν — padat).

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	σύμπτωση	συμπτώσεις
genitiv	συμπτώσεως nebo σύμπτωσης	συμπτώσεων
akuzativ	σύμπτωση	συμπτώσεις
vokativ	σύμπτωση	συμπτώσεις

význam

1. koincidence, shoda okolností, náhoda

související

• συμπίπτω
• συμπτωματικός
• σύμπτωμα