τέρμα

řečtina

výslovnost

• IPA: [ˈtɛɾ.ma]

etymologie

Ze starořeckého τέρμα.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	τέρμα	τέρματα
genitiv	τέρματος	τερμάτων
akuzativ	τέρμα	τέρματα
vokativ	τέρμα	τέρματα

význam

1. poslední stanice, konec jízdy
2. (ve sportu) branka

antonyma

1. αφετηρία

související

• τερματίζω
• τερματικό
• τερματικός
• τερμάτισμα
• τερματίσμός