češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • ko-nec

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský neživotný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ konec konce
genitiv konce konců
dativ konci koncům
akuzativ konec konce
vokativ konci konce
lokál konci koncích
instrumentál koncem konci

významEditovat

  1. zadní krajní část
  2. etapa nebo fáze děje, po které není žádná jiná; doba, kdy něco přestává
    • »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«[1]
  3. kraj, oblast
    • Sešli se tu lidé ze všech konců světa.

překladyEditovat

  1. zadní část
  2. doba, kdy něco přestává

synonymaEditovat

  1. ukončení, skončení, padla
  2. kout

antonymaEditovat

  1. začátek
  2. začátek, počátek

souvisejícíEditovat

fráze a idiomyEditovat

poznámkyEditovat

  1. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí