staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *azъ.

Srov. stčes. jáz; čes. ; sloven. ja; stpol. jaz; pol. ja; strus. азъ/ꙗзъ; rus., ukr., běl. я; bulh. аз, (dial.) я; mak. јас srbochorv. , (dial.) jȁz; slovin. jàz.[1][2]

zájmeno

editovat
  • bezrodé
  • osobní (1. os. sg.)

skloňování

editovat
Zájmeno Tvar
Nominativ азъ
Genitiv мєнє
Dativ мьнѣ/ми*
Akuzativ мѧ
Lokál мьнѣ
Instrumentál мъноѭ

* tvar ми je příklonný

význam

editovat
    • чьто хощєтє ми дати • и азъ вамъ прѣдамь и – Co mi dáte? Já vám ho zradím. [Mt 26, 15 – Zogr Mar Ostr]

slovní spojení

editovat
  1. тако ми кого (s akuz.)přísahám při kom
    • тако ми богъі нє имамь тєбє пощѧдѣти – Přísahám při bozích, neušetřím tě. [Supr 104, 21]

poznámky

editovat
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука, Москва 1974-2010.