боꙗзнь

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *bojaznь; rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. bázeň; pol. bojaźń; rus. боя́знь; ukr. бо́язнь; běl. бо́язь; bulh. боя́зън; srbochorv. bȍjāzan; slovin. bojȃzən.

podstatné jméno

• rod ženský
• i-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	боꙗзнь	боꙗзни	боꙗзни
genitiv	боꙗзни	боꙗзнию	боꙗзнии
dativ	боꙗзни	боꙗзньма	боꙗзньмъ
akuzativ	боꙗзнь	боꙗзни	боꙗзни
vokativ	боꙗзни	боꙗзни	боꙗзни
lokál	боꙗзни	боꙗзнию	боꙗзньхъ
instrumentál	боꙗзниѭ	боꙗзньма	боꙗзньми

význam

1. bázeň, strach
   • боꙗзнь и трєпєтъ придє на мѧ и покръі мѧ тьма – Padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo. [Žalm 54 (55), 6 – PsSin]
   • боꙗзни (нѣстъ) въ любъвє нъ съврьшєна любъі излагаѥтъ боꙗзнь • ꙗко боꙗзнь мѫкѫ иматъ – Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má. [1J 4, 18 – Enin]

srovnej

1. страхъ

související

• боꙗти сѧ