Malý Toník měl takový strach ze zubaře, že vůbec odmítal vstoupit do ordinace.
Zachvátil ji nesmyslný strašný strach před smrtí; její jedinou touhou bylo teď žít, žít stůj co stůj, aspoň den, hodinu, minutu — dřívější její láska k smrti zdála se jí být tak nepochopitelnou, hloupou.[1]
Ještě před třema dny se pan Mozol plazil před Uippeltem. To bylo jisté. A teď zase měl strach. A pořád měl proč mít strach. Stál bledý a legrační a měl strach.[2]
