Přes staroruské въпити z praslovanštiny, srovnej zejména české úpět.
- nedokonavé
- intranzitivní
- k dokonavému завопи́ть
oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
воплю́
|
вопи́м
|
| 2.
|
вопи́шь
|
вопи́те
|
| 3.
|
вопи́т
|
вопя́т
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
|
| 2.
|
вопи́
|
вопи́те
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
вопи́л
|
вопи́ли
|
| ženský
|
вопи́ла
|
| střední
|
вопи́ло
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Přechodník přítomný
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
воплённый
|
воплённые
|
| ženský
|
воплённая
|
| střední
|
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
вопи́в
|
|
| ženský
|
|
| střední
|
- (lidově) vřískat, ječet, vřeštět, výt, skučet, úpět, kvílet
- Дом наполнился криком и стенанием. Всё селение провожало покойника до последней его обители. Приживалки и кумушки вопили страшными голосами, приговаривая затверженные речи: «Батюшка, кормилец, Иван ты наш Федотыч, на кого ты нас покинул? Как будет нам жить без тебя? Кто будет поить, кормить нас, круглых сирот, кто хлеб доставать? – Dům se naplnil křikem a sténáním. Všichni obyvatelé doprovázeli nebožtíka až do jeho posledního příbytku. Příživníci a klepny vřeštěli strašnými hlasy, recitujíce naučené proslovy: "Báťuško, chlebodárče, ty náš Ivane Fedotyči, ke komu jsi od nás odešel? Jak jen budeme bez tebe žít? Kdo nás bude napájet, krmit, nás sirotky, kdo nám vydělá na živobytí?[1]
- вопиять, кричать, орать, (částečně) голосить, выть, реветь
- ↑ Vladimir Alexandrovič Sollogub: «Тарантас», r. 1845 - převzato z ruského Викисловаря
