staroslověnština editovat

etymologie editovat

Srov. rus. врач – "lékař"; běl. урач – "lékař"; bulh. врач – "zaříkávač, čaroděj"; srbochorv. vrȃč – "šaman, čaroděj"; slovin. vráč – "lékař".[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • jo-kmenová deklinace / ju-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ врачь врача врачи/врачєвє
genitiv врача врачѹ врачь/врачєвъ
dativ врачѹ/врачєви врачєма врачємъ
akuzativ врачь/врача* врача врачѧ
vokativ врачѹ врача врачи
lokál врачи врачѹ врачихъ
instrumentál врачємь врачєма врачи

* tvar врача je genitiv-akuzativ

význam editovat

  1. lékař
    • нє трѣбѹѭтъ съдравии врачєвъ нъ болѧщєи – Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. [Mk 2, 17 – Zogr]

srovnej editovat

  1. балии, ицѣлитєл̑ь, цѣлитєл̑ь

související editovat

poznámky editovat

  1. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.