staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *drьkolь;[1] rod mužský; i-kmenová deklinace.

Srov. stčes. drkolna/dřkolna – "palice, klacek, kyj";[2] rus. дреко́лье – "klacky, hole"; srbochorv. (arch.) drkol – "obušek"; slovin. dŕkol – "obušek".[3]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský
  • i-kmenová deklinace

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál
nominativ дрьколь дрьколи дрьколиѥ
genitiv дрьколи дрьколию дрьколии
dativ дрьколи дрькольма дрькольмъ
akuzativ дрьколь дрьколи дрьколи
vokativ дрьколи дрьколи дрьколиѥ
lokál дрьколи дрьколию дрькольхъ
instrumentál дрькольмь дрькольма дрькольми

význam

editovat
  1. hůl, klacek
    • ꙗко на разбоиника ли изидостє • съ орѫжиѥмь и дрькольми ѩтъ мєнє – Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. [Mt 26, 55 – As]

srovnej

editovat
  1. дрѣво, дрѫгъ, жрьдь, жьзлъ, палица, посоха

související

editovat

poznámky

editovat
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008;
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.