staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *dȇrvo; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; o-kmenová deklinace / s-kmenová deklinace.

Srov. stčes. dřěvo, nom. pl. drva – "strom, dřevo";[2] čes. dřevo; sloven. drevo; pol. drzewo; hluž. drjewo; dluž. drjowo; kašub. drzéwò; polab. drowa; rus., ukr. де́рево; běl. дрэ́ва; bulh. дърво́, arch. dial. дере́во; srbochorv. dȑvo, arch. drȉjevo; slovin. drevô, gen. sg. drevė̑sa.[3]

podstatné jméno

editovat
  • rod střední
  • o-kmenová deklinace / s-kmenová deklinace

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál 1) plurál 2)
nominativ дрѣво дрѣвѣ дрѣва/дрѣвєса дръва
genitiv дрѣва/дрѣвєсє* дрѣвѹ дрѣвъ/дрѣвєсъ дръвъ
dativ дрѣвѹ дрѣвoма дрѣвомъ/дрѣвєсьмъ дръвомъ
akuzativ дрѣво дрѣвѣ дрѣва/дрѣвєса дръва
vokativ дрѣво дрѣвѣ дрѣва/дрѣвєса дръва
lokál дрѣвѣ/дрѣвєсє* дрѣвѹ дрѣвѣхъ/дрѣвєсьхъ дръвѣхъ
instrumentál дрѣвомь дрѣвoма дрѣвъі/дрѣвєсъі дръвъі

* tvary s-kmenové deklinace v singuláru jsou vzácné

1) většina významů

2) význam dříví

význam

editovat
  1. strom
    • тако вьсꙗко дрѣво добро плодъі добръі творитъ – Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce. [Mt 7, 17 – Zogr Mar Ostr]
  2. dřevo; přen. kříž
    • сии бо боѕи ѩжє мѣниши • камєниѥ и дрѣво и мѣдь и жєлѣза сѫтъ – Neboť tito bozi, za něž je pokládáš, jsou kamení, dřevo, měď a železo. [Supr 177, 2]
  3. kůl, kyj
    • повєлѣ дрѣвєсъі сѫкатъі бити ѩ – Přikázal je bít ostnatými kyji. [Supr 178, 18]

srovnej

editovat
  1. дѫбъ
  2. – ; крьстъ, распонъ
  3. дрѫгъ, дрьколь

související

editovat

poznámky

editovat
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.