staroslověnština editovat

etymologie editovat

Odvozené příponou -ava (resp. -ova) od substantiva dǫbrъ.

Srov. stčes. dúbra – "rybník", dúbrava – "luh";[1] čes. doubrava; sloven. dúbrava; pol. dąbrowa; hluž., dluž. dubrawa; rus. дубра́ва/дубро́ва; ukr. дубро́ва/дiбро́ва; bulh. дъбра́ва; srbochorv. dùbrava, topon. Dùbrôvnik; slovin. dobrȃva.[2]

varianty editovat

  • дѫброва (PsSin)

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ дѫбрава дѫбравѣ дѫбравъі
genitiv дѫбравъі дѫбравѹ дѫбравъ
dativ дѫбравѣ дѫбравама дѫбравамъ
akuzativ дѫбравѫ дѫбравѣ дѫбравъі
vokativ дѫбраво дѫбравѣ дѫбравъі
lokál дѫбравѣ дѫбравѹ дѫбравахъ
instrumentál дѫбравоѭ дѫбравама дѫбравами

význam editovat

  1. háj, listnatý les
    • ꙗко огнь и попалꙗѥтъ дѫбровъі – Jakož oheň spaluje lesy, ... [Žalm 82 (83), 15 – PsSin]

srovnej editovat

  1. лѣсъ, лѫгъ

související editovat

poznámky editovat

  1. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.