кость

ruština

výslovnost

• IPA: [kosʲtʲ]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	кость	кости
genitiv	кости	костей
dativ	кости	костям
akuzativ	кость	кости
instrumentál	костью	костями
lokál	кости	костях

význam

1. kost
2. hrací kostka

související

• косточка
• костный

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *kȏstь; paradigma přízvuku (c); rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srov. čes. kost; sloven. kosť; pol. kość; hluž., dluž. kosć; rus. кость; ukr. кiсть, ко́сти; bulh. кост; srbochorv. kȏst, kȍsti; slovin. kȏst, -ȋ.

podstatné jméno

• rod ženský
• i-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	кость	кости	кости
genitiv	кости	костию	костии
dativ	кости	костьма	костьмъ
akuzativ	кость	кости	кости
vokativ	кости	кости	кости
lokál	кости	костию	костьхъ
instrumentál	костиѭ	костьма	костьми

význam

1. kost
   • дѹхъ плъти и кости нє иматъ • ꙗкожє мѧ видитє имѫща – Duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. [L 24, 39 – Mar As Ostr]
   • нѣстъ мира въ костьхъ моихъ • отъ лица грѣхъ моихъ – Pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. [Žalm 37 (38), 4 – PsSin]
2. pl. – ostatky
   • ꙗко сѫтъ съхранѥнъі кости нашѧ сємь мѣстѣ – Naše ostatky jsou uchovány na tomto místě. [Supr 81, 3]

srovnej

1. –
2. мощи, останъкъ, остатъкъ