ruština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kosʲtʲ]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ кость кости
genitiv кости костей
dativ кости костям
akuzativ кость кости
instrumentál костью костями
lokál кости костях

význam editovat

  1. kost
  2. hrací kostka

související editovat

staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *kȏstь; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srov. čes. kost; sloven. kosť; pol. kość; hluž., dluž. kosć; rus. кость; ukr. кiсть, ко́сти; bulh. кост; srbochorv. kȏst, kȍsti; slovin. kȏst, -ȋ.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • i-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ кость кости кости
genitiv кости костию костии
dativ кости костьма костьмъ
akuzativ кость кости кости
vokativ кости кости кости
lokál кости костию костьхъ
instrumentál костиѭ костьма костьми

význam editovat

  1. kost
    • дѹхъ плъти и кости нє иматъ • ꙗкожє мѧ видитє имѫща – Duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. [L 24, 39 – Mar As Ostr]
    • нѣстъ мира въ костьхъ моихъ • отъ лица грѣхъ моихъ – Pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. [Žalm 37 (38), 4 – PsSin]
  2. pl. ostatky
    • ꙗко сѫтъ съхранѥнъі кости нашѧ сємь мѣстѣ – Naše ostatky jsou uchovány na tomto místě. [Supr 81, 3]

srovnej editovat

  1. мощи, останъкъ, остатъкъ

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "кость".