кость

ruštinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [kosʲtʲ]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ кость кости
genitiv кости костей
dativ кости костям
akuzativ кость кости
instrumentál костью костями
lokál кости костях

významEditovat

  1. kost
  2. hrací kostka

souvisejícíEditovat

staroslověnštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *kȏstь; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srov. čes. kost; sloven. kosť; pol. kość; hluž., dluž. kosć; rus. кость; ukr. кiсть, ко́сти; bulh. кост; srbochorv. kȏst, kȍsti; slovin. kȏst, -ȋ.[2]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský
  • i-kmenová deklinace

skloňováníEditovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ кость кости кости
genitiv кости костию костии
dativ кости костьма костьмъ
akuzativ кость кости кости
vokativ кости кости кости
lokál кости костию костьхъ
instrumentál костиѭ костьма костьми

významEditovat

  1. kost
    • дѹхъ плъти и кости нє иматъ • ꙗкожє мѧ видитє имѫща – Duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně. [L 24, 39 – Mar As Ostr]
    • нѣстъ мира въ костьхъ моихъ • отъ лица грѣхъ моихъ – Pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. [Žalm 37 (38), 4 – PsSin]
  2. pl. ostatky
    • ꙗко сѫтъ съхранѥнъі кости нашѧ сємь мѣстѣ – Naše ostatky jsou uchovány na tomto místě. [Supr 81, 3]

srovnejEditovat

  1. мощи, останъкъ, остатъкъ

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "кость".