нога

ruština

výslovnost

• IPA: [nʌˈga]
•  нога^{? • info}

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	нога́	но́ги
genitiv	ноги́	но́г
dativ	ноге́	нога́м
akuzativ	но́гу	но́ги
instrumentál	ного́й, ного́ю	нога́ми
lokál	ноге́	нога́х

V předložkových spojeních s akuzativem (за́ ногу, на́ ногу, на́ ноги, по́д ноги ad.) padá přízvuk na předložku.

význam

1. noha

srbština

varianty

• noga

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	но̀га	но̏ге
genitiv	но̀ге	но̏гӯ/но́га̄
dativ	но̀зи	но̀гама
akuzativ	но̏гу	но̏ге
vokativ	но̏го	но̏ге
instrumentál	но̀гом	но̀гама
lokál	но̀зи	но̀гама

význam

1. noha

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *nogà; paradigma přízvuku (c); rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. noha; pol. noga; hluž. noha; dluž. noga; rus. нога́ - akuz. но́гу; ukr. нога́ - akuz. но́гу; běl. нага́; bulh. нога́; srbochorv. nòga - akuz. nȍgu; slovin. nóga.

podstatné jméno

• rod ženský
• ā-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	нога	ноѕѣ	ногъі
genitiv	ногъі	ногѹ	ногъ
dativ	ноѕѣ	ногама	ногамъ
akuzativ	ногѫ	ноѕѣ	ногъі
vokativ	ного	ноѕѣ	ногъі
lokál	ноѕѣ	ногѹ	ногахъ
instrumentál	ногоѭ	ногама	ногами

význam

1. noha
   • ѥгда жє ѹмъі ноѕѣ ихъ • приѩтъ ризъі своѩ и възлєжє пакъі – Když pak umyl nohy jejich, vzal roucho své a posadil se zase. [J 13, 12 – Mar]

slovní spojení

1. подъ ноѕѣ подъложити – zavrhnout, zapomenout
   • нъ вьсє то подъ ноѕѣ подъложь прѣщєниѥ съ възвитиѥмь съмѣшь • винъі искаашє како сѧ бъі съ братиѭ позналъ – ..., nýbrž zavrhl celou odplatu, s užitečným ji spojil а hledal záminku, jak by se bratrům představil. [Supr 367, 22]

související

• ногъть
• ножьнъ