staroslověnština editovat

etymologie editovat

Srov. čes., sloven. ne; pol. nie; hluž. ; dluž. nje; rus., ukr., běl. не; bulh. не; srbochorv. ne; slovin. ne.[1]

částice editovat

varianty editovat

význam editovat

  1. negace větného členu
    • нє придъ разоритъ нъ испльнитъ – Nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. [Mt 5, 17 – Zogr As]
    • нѣсмь достоинъ да въ домъ мои вънидєши – Nejsem hoden, abys vstoupil do mého domu. [Mt 8, 8 – Zogr Mas As]
  2. zesilující částice po záporných zájmenech a příslovcích (tzv. dvojitý zápor)
    • ащє и вьси съблазнѧтъ сѧ о тєбѣ • азъ николижє нє съблажнѭ сѧ о тєбѣ – Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne! [Mt 26, 33 – Zogr Mar As Sav Ostr]
    • никомѹжє ничьтожє нє рьци – Ne, abys někomu něco říkal! [Mk 1, 44 – Zogr Mar As Sav Ostr]
  3. negace záporných sloves, zesilující výsledný kladný význam
    • нє нє имѣ исѹсъ водъі – Ale vodu Ježíš měl! [Supr 483, 12]

srovnej editovat

poznámky editovat

  1. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.