отшельник

ruština

výslovnost

• IPA: [ɐtˈʂelʲnʲɪk]

etymologie

Kalk řeckého ἀναχωρητής — dosl. vlastně "ten, který odstoupil, odešel; ten, který se vzdálil".

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	отше́льник	отше́льники
genitiv	отше́льника	отше́льников
dativ	отше́льнику	отше́льникам
akuzativ	отше́льника	отше́льников
instrumentál	отше́льником	отше́льниками
lokál	отше́льнике	отше́льниках

význam

1. (v náboženství, v křesťanství) poustevník, asketa (i přeneseně)

synonyma

1. затворник, аскет, пустынник, анахорет

související

• отшельнический
• отшельница
• отшельный