čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [pɔʊ̯stɛvɲiːk]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ poustevník poustevníci
genitiv poustevníka poustevníků
dativ poustevníku / poustevníkovi poustevníkům
akuzativ poustevníka poustevníky
vokativ poustevníku poustevníci
lokál poustevníku / poustevníkovi poustevnících
instrumentál poustevníkem poustevníky

význam

editovat
  1. (v náboženství) muž, který se dobrovolně odřekl světského života, odešel do neobydleného místa a tam se sám plně věnuje modlitbě či meditaci
    • Poustevníci (eremitai) se jmenují také anachoréti (anachoretai); někdy hledali bizarní způsoby, jak utéci od lidí. (...) Dendrité se usadili na stromech nebo v jejich dutinách, stationarii zůstávali vstoje ve volné přírodě. Tvrdě hájili svou samotu stylité. Časem se však nedalo snadno najít na zemi osamocené místo, proto se reclusi, zatvorniki dávali zavřít do cely.[1]
  2. (přeneseně, žertovně) muž, který žije nápadně asketickým způsobem - např. odmítá luxus, dražší jídla, pohodlí či společnost žen
  3. (přeneseně, žertovně) samotář

překlady

editovat
  1. anachorét
  2. asketa
  3. samotář

    synonyma

    editovat
    1. (odborně, v historii, řidčeji) anachorét
    2. mnich, asketa
    3. samotář, pavouk

    související

    editovat

    poznámky

    editovat
    1. Tomáš Špidlík: Spiritualita křesťanského Východu: systematická příručka. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2002. Str. 273–274.

    externí odkazy

    editovat