poustevník
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [pɔʊ̯stɛvɲiːk]
podstatné jméno
editovat- rod mužský životný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | poustevník | poustevníci |
genitiv | poustevníka | poustevníků |
dativ | poustevníku / poustevníkovi | poustevníkům |
akuzativ | poustevníka | poustevníky |
vokativ | poustevníku | poustevníci |
lokál | poustevníku / poustevníkovi | poustevnících |
instrumentál | poustevníkem | poustevníky |
význam
editovat- (v náboženství) muž, který se dobrovolně odřekl světského života, odešel do neobydleného místa a tam se sám plně věnuje modlitbě či meditaci
- Poustevníci (eremitai) se jmenují také anachoréti (anachoretai); někdy hledali bizarní způsoby, jak utéci od lidí. (...) Dendrité se usadili na stromech nebo v jejich dutinách, stationarii zůstávali vstoje ve volné přírodě. Tvrdě hájili svou samotu stylité. Časem se však nedalo snadno najít na zemi osamocené místo, proto se reclusi, zatvorniki dávali zavřít do cely.[1]
- (přeneseně, žertovně) muž, který žije nápadně asketickým způsobem - např. odmítá luxus, dražší jídla, pohodlí či společnost žen
- (přeneseně, žertovně) samotář
překlady
editovat- asketa
- francouzština: ascète m
- samotář
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ Tomáš Špidlík: Spiritualita křesťanského Východu: systematická příručka. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2002. Str. 273–274.
externí odkazy
editovat- Článek Poustevník ve Wikipedii
- Téma Poustevník ve Wikicitátech