oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
пла́чу
|
пла́чем
|
| 2.
|
пла́чешь
|
пла́чете
|
| 3.
|
пла́чет
|
пла́чут
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
—
|
| 2.
|
пла́чь
|
пла́чьте
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
пла́кал
|
пла́кали
|
| ženský
|
пла́кала
|
| střední
|
пла́кало
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
пла́кавший
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
- brečet, plakat
- kvílet, skučet (o větru, meluzíně)
- (knižně, přeneseně) dštít, pršet
- (přeneseně, hovorově) (jen 3.os. sg.) nemoci se dočkat, brečet po
