oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
понима́ю
|
понима́ем
|
| 2.
|
понима́ешь
|
понима́ете
|
| 3.
|
понима́ет
|
понима́ют
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
—
|
| 2.
|
понима́й
|
понима́йте
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
понима́л
|
понима́ли
|
| ženský
|
понима́ла
|
| střední
|
понима́ло
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Přechodník přítomný
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
понима́я
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
понима́вший
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
- rozumět, chápat
- Разве он понимает, что ему говорят? – Jestlipak rozumí tomu, co mu říkají?
- Я совсем ничего не понимаю. – Vůbec nic nechápu.
