попєлъ
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *pȅpelъ, *pȍpelъ; paradigma přízvuku (c)[1]; rod mužský; /o/-kmenová deklinace.
Srov. čes. popel; slov. popol; pol. popiół; hluž. рорjеł; dluž. popeł; rus. пе́пел; ukr. по́пiл; běl. по́пел; bulh. пе́пел; srbochorv. pȅpeo; slovin. pepêl / popêl.[2]
podstatné jméno
editovat- rod mužský
- /o/-kmenová deklinace
- látkové
varianty
editovatskloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | попєлъ | — | — |
| genitiv | попєла | — | — |
| dativ | попєлѹ | — | — |
| akuzativ | попєлъ | — | — |
| vokativ | попєлє | — | — |
| lokál | попєлѣ | — | — |
| instrumentál | попєломь | — | — |
význam
editovat- popel
- дрєвлѥ ѹбо въ врѣтищи и попєлѣ сѣдѧщє покаꙗли сѧ бишѧ – Dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. [L 10, 13 – Zogr Mar]
- идє попєлъ ꙗко хлѣбъ ꙗсъ – Vždyť popel jako chléb jsem jedl. [Ž 101 (102), 10 – PsSin]
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*pȍpelъ“, s. 395.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Bd 2: L – Ssuda. Winter, Heidelberg 1954. ISBN 978-3-8253-0666-3. Heslo „пе́лел“, s. 336.