ruštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *rǫkà, AP (c)[1] → starorus. рука́, AP (c).[2]

výslovnostEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ рука́ ру́ки
genitiv руки́ ру́к
dativ руке́ рука́м
akuzativ ру́ку ру́ки
instrumentál руко́й, руко́ю рука́ми
lokál руке́ рука́х

V předložkových spojeních s akuzativem (за́ руку, на́ руку, на́ руки, по́д руки ad.) padá přízvuk na předložku.

významEditovat

  1. ruka (horní končetina)
  2. ruka (od zápěstí po prsty)

synonymaEditovat

  1. кисть

souvisejícíEditovat

srbštinaEditovat

variantyEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ ру́ка ру̑ке
genitiv ру́ке̄ ру́кӯ
dativ ру́ци ру́кама
akuzativ ру̑ку ру̑ке
vokativ ру̑ко ру̑ке
instrumentál ру́ко̄м ру́кама
lokál ру́ци ру́кама

významEditovat

  1. ruka (horní končetina)
  2. ruka (od zápěstí po prsty)

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*rǫkà“, s. 439.
  2. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „рука́“, s. 45.