рука

ruština

etymologie

Z praslov. *rǫkà, AP (c) → starorus. рука́, AP (c).

výslovnost

• IPA: [rʊˈka]  рука^{? • info}

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	рука́	ру́ки
genitiv	руки́	ру́к
dativ	руке́	рука́м
akuzativ	ру́ку	ру́ки
instrumentál	руко́й, руко́ю	рука́ми
lokál	руке́	рука́х

V předložkových spojeních s akuzativem (за́ руку, на́ руку, на́ руки, по́д руки ad.) padá přízvuk na předložku.

význam

1. ruka (horní končetina)
2. ruka (od zápěstí po prsty)

synonyma

1. —
2. кисть

související

• рукав
• рукавица
• рукопись
• ручка
• ручной

srbština

varianty

• ruka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ру́ка	ру̑ке
genitiv	ру́ке̄	ру́кӯ
dativ	ру́ци	ру́кама
akuzativ	ру̑ку	ру̑ке
vokativ	ру̑ко	ру̑ке
instrumentál	ру́ко̄м	ру́кама
lokál	ру́ци	ру́кама

význam

1. ruka (horní končetina)
2. ruka (od zápěstí po prsty)

související

• порука
• рукав
• рукавица
• рукопис
• ручка
• ручни