срочник

ruština

výslovnost

• IPA: [ˈsrot͡ɕnʲɪk]

etymologie

Příponou -ник od slovního spojení срочная служба, tzn. „сро́чная служба“

podstatné jméno

• rod mužský životný

význam

1. (hovorově, ve vojenství) voják základní služby

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	сро́чник	сро́чники
genitiv	сро́чника	сро́чников
dativ	сро́чнику	сро́чникам
akuzativ	сро́чника	сро́чников
instrumentál	сро́чником	сро́чниками
lokál	сро́чнике	сро́чниках

antonyma

1. контра́ктник

související

• срок (lhůta)
• срочно
• срочный (naléhavý, urgentní)
• срочница (izraelská)