ruštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *sŷnъ, AP (c)[1] → starorus. сынъ, AP (c).[2]

výslovnostEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ сы́н сыновья́
genitiv сы́на сынове́й
dativ сы́ну сыновья́м
akuzativ сы́на сынове́й
instrumentál сы́ном сыновья́ми
lokál сы́не сыновья́х

Je dochován tvar vokativu – сы́не.

významEditovat

  1. syn

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*sŷnъ“, s. 483.
  2. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „сынъ“, s. 239.