staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *ty.

Srov. čes., sloven. ty; pol. ty; hluž., dluž. ty; rus., běl. ты; ukr. ти; bulh., mak. ти; srbochorv. ; slovin. .[1]

zájmeno editovat

  • bezrodé
  • osobní (2. os. sg.)

skloňování editovat

Zájmeno Tvar
Nominativ тъі
Genitiv тєбє
Dativ тєбѣ/ти*
Akuzativ тѧ
Lokál тєбѣ
Instrumentál тобоѭ

* tvar ти je příklonný

význam editovat

  1. ty
    • да знаѭтъ тєбє ѥдиного истиньнаѥго бога – ..., když poznají tebe, jediného pravého Boha ... [J 17, 3 – Zogr Mar Sav Ostr]

poznámky editovat

  1. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.