staroslověnštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *ty.

Srov. čes., sloven. ty; pol. ty; hluž., dluž. ty; rus., běl. ты; ukr. ти; bulh., mak. ти; srbochorv. ; slovin. .[1]

zájmenoEditovat

  • bezrodé
  • osobní (2. os. sg.)

skloňováníEditovat

Zájmeno tvar
nominativ тъі
genitiv тєбє
dativ тєбѣ/ти*
akuzativ тѧ
lokál тєбѣ
instrumentál тобоѭ

* tvar ти je příklonný

významEditovat

  1. ty
    • да знаѭтъ тєбє ѥдиного истиньнаѥго бога – ..., když poznají tebe, jediného pravého Boha ... [J 17, 3 – Zogr Mar Sav Ostr]

poznámkyEditovat

  1. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.