тъі

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ty.

Srov. čes., sloven. ty; pol. ty; hluž., dluž. ty; rus., běl. ты; ukr. ти; bulh., mak. ти; srbochorv. tî; slovin. tî.

zájmeno

• bezrodé
• osobní (2. os. sg.)

skloňování

Zájmeno	tvar
nominativ	тъі
genitiv	тєбє
dativ	тєбѣ/ти*
akuzativ	тѧ
lokál	тєбѣ
instrumentál	тобоѭ

* tvar ти je příklonný

význam

1. ty
   • да знаѭтъ тєбє ѥдиного истиньнаѥго бога – ..., když poznají tebe, jediného pravého Boha ... [J 17, 3 – Zogr Mar Sav Ostr]