- osobní
- 2. osoba
- číslo jednotné
- označuje adresáta promluvy
- Co ty si o sobě vlastně myslíš, ty chytráku?!
- I ty, Brute?[2]
- Proč mi tady v Africe v Republice Mali křestní jméno Pepíček proboha jen dali? „Ty můj malý černoušku“, vysvětluje maminka, „Pepíček jsi, protože bílého máš tatínka.“[3]
označení adresáta promluvy- angličtina: you, (slangově) u
- běloruština: ты
- bulharština: ти
- dánština: du
- finština: sinä
- francouzština: toi, tu
- grónština: illit
- hebrejština: אַתָּה m, אַתְּ ž
- italština: tu
- japonština: あなた, 君, お前
- latina: tu
- litevština: tu
- lotyština: tu
- maďarština: te
- makedonština: ти
- němčina: du
- nizozemština: je, jij
- norština: du
- polština: ty
- portugalština: tu
- romština: tu
- rumunština: tu
- ruština: ты
- řečtina: εσύ
- slovenština: ty
- slovinština: ti
- srbština (cyrilice): ти
- staroslověnština: тъі
- španělština: tú
- švédština: du
- tagalština: ikaw, ka
- turečtina: sen
- ukrajinština: ти
- žemaitština: to
- ukazovací
- rod mužský neživotný a ženský
- číslo množné
Pád
|
Tvar
|
---|
Nominativ
|
ty
|
---|
Genitiv
|
těch
|
---|
Dativ
|
těm
|
---|
Akuzativ
|
ty
|
---|
Vokativ
|
—
|
---|
Lokál
|
těch
|
---|
Instrumentál
|
těmi
|
---|
- odkazuje k entitám rodu mužského neživotného nebo ženského, o kterých je řeč nebo které vyplývají ze souvislostí
odkaz k entitám rodu mužského neživotného nebo ženského- angličtina: the
- francouzština: ces, les
- italština: le
- němčina: die
- portugalština: as
- ruština: эти
- slovenština: tie
- švédština: de
- akuzativ ukazovacích zájmen ti, ty a ta (množné číslo)
hornolužická srbština
editovat
pád
|
tvar
|
---|
nominativ
|
ty
|
---|
genitiv
|
ciebie
|
---|
dativ
|
tobie / ci
|
---|
akuzativ
|
ciebie / cię
|
---|
instrumentál
|
tobą
|
---|
lokál
|
tobie
|
---|
vokativ
|
ty
|
---|
- ty
- osobní
- 2. osoba
- číslo jednotné
pád
|
tvar
|
---|
nominativ
|
ty
|
---|
genitiv
|
ťa/teba
|
---|
dativ
|
ti/tebe
|
---|
akuzativ
|
ťa/teba
|
---|
lokál
|
tebe
|
---|
instrumentál
|
tebou
|
---|
Poznámka: kratší tvary ti a ťa jsou příklonné, nemají zpravidla přízvuk a nelze je použít po předložkách.
- ty
(i)
|
aktivum
|
pasivum
|
---|
infinitiv
|
ty
|
tys
|
---|
přítomnost
|
tyr
|
tys
|
---|
préteritum
|
tydde
|
tyddes
|
---|
supinum
|
tytt
|
tytts
|
---|
rozkazovací zp.
|
ty
|
tys
|
---|
příčestí
Číslo
|
singulár
|
plurál/ urč. tvar
|
---|
Rod
|
společný
|
střední
|
---|
přítomné
|
tyende
|
---|
trpné
|
tydd
|
tytt
|
tydda
|
---|
- (obvykle zvratné: ty sig) tíhnout
- Hon tyr sig till sina föräldrar. – Tíhne ke svým rodičům.
Přes starošvédštinu ze staroseverského því.
- (knižně) ježto, neboť
- för, eftersom
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Kratší skloňované tvary ti a tě jsou příklonné, nemají zpravidla hlavní přízvuk a v běžném stylu se nepoužívají po předložkách.
- ↑ Poslední slova Julia Caesara v Shakespearově hře Julius Caesar
- ↑ Ivan Mládek: Bílý tatínek