staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *čьrvь;[1] rod mužský; i-kmenová deklinace.

Srov. stčes. črv – "červ";[2] čes., sloven. červ; pol. czerw, czerwia; hluž. čerẃ; dluž. сerẃ; polab. сeŕ(v́) lézące – "hlemýžď"; strus. чьрвь; rus. червь, червя́; ukr. черв; bulh. че́рвей; srbochorv. cȓv; slovin. čȓv.[3]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • i-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ чрьвь чрьви чрьвиѥ
genitiv чрьви чрьвию чрьвии
dativ чрьви чрьвьма чрьвьмъ
akuzativ чрьвь чрьви чрьви
vokativ чрьви чрьви чрьвиѥ
lokál чрьви чрьвию чрьвьхъ
instrumentál чрьвьмь чрьвьма чрьвьми

význam editovat

  1. červ
    • идєжє чрьвь ихъ нє ѹмираѥтъ и огнь нє ѹгасаѥтъ – Kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. [Mk 9, 48 – Zogr Mar]
    • азъ жє ѥсмь чрьвь и нє чловѣкъ • поношєниѥ чловѣкомъ • и ѹничьжєниѥ людьмъ – Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. [Žalm 21 (22), 7 – PsSin]
  2. mol
    • нє съкръіваитє сєбѣ съкровищь на зємл̑и . идєжє чрьвь и тьлꙗ тьлитъ – Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez. [Mt 6, 19 – As Sav]

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008;
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.