ѩзъікъ
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *ęzỳkъ; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. jazyk; pol. język; hluž. jazyk; dluž. jězyk; polab. jǫzek; rus. язы́к, языка́; ukr. язи́к; běl. язы́к; bulh. ези́к; srbochorv. jèzik - gen. pl. jȅzīkā; slovin. jézik.[2]
podstatné jméno
editovat- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | ѩзъікъ | ѩзъіка | ѩзъіци |
| genitiv | ѩзъіка | ѩзъікѹ | ѩзъікъ |
| dativ | ѩзъікѹ | ѩзъікома | ѩзъікомъ |
| akuzativ | ѩзъікъ | ѩзъіка | ѩзъікъі |
| vokativ | ѩзъічє | ѩзъіка | ѩзъіци |
| lokál | ѩзъіцѣ | ѩзъікѹ | ѩзъіцѣхъ |
| instrumentál | ѩзъікомь | ѩзъікома | ѩзъікъі |
význam
editovat- jazyk
- посъли лазора да омочитъ коньць прьста своѥго въ водѣ • и ѹстѹдитъ ѩзъікъ мои – Pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj. [L 16, 24 – Zogr Sav]
- отврѣсѧ жє сѧ ѹста ѥго абиѥ и ѩзъікъ ѥго • и глаголаашє благословѧ бога – Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. [L 1, 64 – Mar]
- jazyk, řeč
- потопи господи и раздѣли ѩзъікъі ихъ • ꙗко видѣхъ бєзаконьниѥ и прѣрѣканиѥ въ градѣ – Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. [Žalm 54 (55), 10 – PsSin]
- národ, kmen
- въстанєтъ бо ѩзъікъ на ѩзъікъ • и цѣсар̑ьство на цѣсар̑ьство – Povstane národ proti národu a království proti království. [Mt 24, 7 – Mar As Sav Ostr]
- pl. - cizozemci, pohané
- осѫдѧтъ и на съмрьть • и прѣдадѧтъ и ѩзъікомъ – Odsoudí jej na smrt, a vydají jej pohanům. [Mk 10, 33 – Zogr Mar As Sav Ostr]