staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *ûxo; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; s-kmenová deklinace (sg., pl.) / i-kmenová deklinace (du.).

Srov. stčes. ucho;[2] čes., sloven. ucho, nom. du. uši; pol. ucho, nom. du. uszy; hluž. wucho; dluž. hucho; strus. (о)ухо nom. du. (о)уши – "ucho; sluch; boční část helmy zakrývající uši; úchyt, ouško;[3] rus. у́хо, nom. pl. у́ши; ukr., běl. ву́хо; bulh. ухо́, nom. pl. уши́; srbochorv. ȕho nom. pl. ȕši; slovin. uhọ̑, nom. du. ušî, nom. pl. ušẹ́sa.[4]

podstatné jméno editovat

  • rod střední
  • nepravidelné

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ ѹхо ѹши
genitiv ѹха ѹшию
dativ ѹхѹ ѹшима
akuzativ ѹхо ѹши
vokativ ѹхо ѹши
lokál ѹсѣ ѹшию
instrumentál ѹхомь ѹшима ѹшєсы*

* tvary plurálu jsou vzácné, v jeho funkci se častěji užívá duálu

s předložkou въ tvoří archaická spojení вън-ѹши, вън-ѹшию

význam editovat

  1. ucho
    • коснѫвъ въ ѹхо ѥго ицѣли и – Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. [L 22, 51 – Mar Ostr]
  2. ucho (jehly)
    • ѹдобѣѥ бо ѥстъ вєльбѫдѹ сквозѣ игълинѣ ѹши проити – Neboť snáze projde velbloud uchem jehly, ... [L 18, 25 – Zogr Mar As Sav Ostr]

slovní spojení editovat

  1. къ ѹхѹ / въ ѹхоtajně, šeptem
    • ѥжє къ ѹхѹ глаголастє въ таилиштиихъ • проповѣстъ сѧ на кровѣхъ – Co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. [L 12, 3 – Zogr Mar Bojan]

srovnej editovat

  1. слѹхъ
  1. вънѹшити

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.
  4. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.