ucho

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔʊxɔ]
•  ucho^{? • info}

dělení

• ucho

podstatné jméno

• rod střední v singuláru a plurálu
• rod ženský v duálu

skloňování

Substantivum	singulár	plurál	duál
nominativ	ucho	ucha	uši
genitiv	ucha	uch	uší
dativ	uchu	uchům	uším
akuzativ	ucho	ucha	uši
vokativ	ucho	ucha	uši
lokál	uchu	uchách	uších
instrumentál	uchem	uchy	ušima

Poznámky:

• Pokud se hovoří o části těla (orgánu sluchu), místo množného čísla (plurálu) se používají tvary duálu (uši). V přenesených významech se používají pravidelné tvary plurálu (ucha).
• Duálový tvar instrumentálu (7. pádu) mění koncovku shodných přívlastků v -ma: svýma bystrýma ušima, srovnej: hrnec s velkými uchy.

význam

1. (místo plurálu duálové skloňování) orgán sluchu
   • Má bystré uši.
   • Poslouchal jsem hudbu tak nahlas, až mi začalo zvonit v uších.
2. (místo plurálu duálové skloňování) jeho vnější část, boltec
   • odstávající uši, svýma velkýma ušima
3. věc nebo její část připomínající ucho
   • ucho jehly, hrnec se dvěma uchy
4. (expresivně) mladý, nezkušený člověk
   • Petr je ještě takové mladé ucho.

překlady

1. orgán sluchu

   • amharština: ጀሮ
   • angličtina: ear
   • dánština: øre
   • finština: korva
   • francouzština: oreille ž
   • hebrejština: אוזן
   • italština: orecchio m
   • jakutština: кулгаах
   • kyrgyzština: кулак
   • latina: auris ž
   • lotyština: auss
   • maďarština: fül
   • němčina: Ohr s
   • nizozemština: oor s
   • norština: øre
   • polština: ucho s
   • portugalština: orelha ž, ouvido m
   • ruština: ухо s
   • řečtina: αφτί s
   • slovenština: ucho s
   • starořečtina: οὖς s
   • staroslověnština: ѹхо s
   • španělština: oreja ž, oído m
   • švédština: öra s
   • turečtina: kulak
2. —
3. —
4. —

související

• ouško
• ušní
• ušák
• ušař
• ušatec
• ušatý
• ušitý
• ušanka
• náušnice
• příušnice
• poduška

slovní spojení

• zevní ucho, vnější ucho, střední ucho, vnitřní ucho
• babské ucho
• volské ucho, volí ucho
• ucho Jidášovo

fráze a idiomy

• být v něčem až po uši
• mít za ušima
• zapsat si za uši
• drbat se pravou rukou za levým uchem
• s odřenýma ušima

polština

výslovnost

• IPA: [ˈuxɔ]
•  ucho^{? • info}

podstatné jméno (1)

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ucho	uszy
genitiv	ucha	uszu
dativ	uchu	uszom
akuzativ	ucho	uszy
instrumentál	uchem	uszami
lokál	uchu	uszach
vokativ	ucho	uszy

význam

1. ucho (orgán sluchu)

související

• uszny
• uszko

podstatné jméno (2)

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ucho	ucha
genitiv	ucha	uch
dativ	uchu	uchom
akuzativ	ucho	ucha
instrumentál	uchem	uchami
lokál	uchu	uchach
vokativ	ucho	ucha

význam

1. ucho (otvor jehly, úchyt apod.)

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2020-05-31]. Heslo ucho.
• Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2020-05-31]. Heslo ucho.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Ucho ve Wikipedii
• Téma Ucho ve Wikicitátech