ἀποκολοκύντωσις

starořečtina

výslovnost

• IPA: [a.po.ko.lo.kyn.tɔ᷄ː.sis] (klasická attická)
• IPA: [a.po.ko.lo.ˈkyn.to.sis] (koiné)
• IPA: [a.po.ko.lo.ˈcin.do.sis] (byzantská)

podstatné jméno

• rod ženský

přepis

• (český): apokolokyntósis
• (latinský): apocolocyntosis

etymologie

Zdánlivé deverbativum utvořené od slovesa *ἀποκολοκυντόω (přeměňovat v tykev). Vymyslel si je básník Seneca v rámci svého posměšného spisu "Apocolocyntosis (divi) Claudii", ve kterém paroduje obvyklá líčení popisující zbožštění zesnulého císaře. Analogií se slovem ἀποθέωσις. Srovnej např. novořecké κολοκύθι, české apoteóza.

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	ἀποκολοκύντωσῐς	ἀποκολοκυντώσει	ἀποκολοκυντώσεις
genitiv	ἀποκολοκυντώσεως	ἀποκολοκυντωσέοιν	ἀποκολοκυντώσεων
dativ	ἀποκολοκυντώσει	ἀποκολοκυντωσέοιν	ἀποκολοκυντώσεσι
akuzativ	ἀποκολοκύντωσιν	ἀποκολοκυντώσει	ἀποκολοκυντώσεις
vokativ	ἀποκολοκύντωσῐ	ἀποκολοκυντώσει	ἀποκολοκυντώσεις

význam

1. (okazionalismus, žertovně) ztykvení, apokolocyntoze, přeměna v dýni či tykev

související

• κολοκυνθίς (tykev)