呉音

japonština

výslovnost

• IPA: [ɡo̞õ̞ɴ]

etymologie

Výraz se skládá z kandži 呉 (Wu (jedna ze zemí období Jar a podzimů), Wu čínské příjmení, v původním znění 吳 - [Wu]) a 音 (zvuk, zde zkratka z on'jomi (音読み)), čtení obou je sinojaponské (konkrétně prvního typ kan'on (漢音), druhého goon (呉音)).

podstatné jméno

přepis

• hiragana: ごおん
• rómadži: go'on čekošiki rómadži
• Rōmaji: go'on hebonshiki rōmaji

synonyma

• 和音

význam

1. goon čtení čínských znaků chan-c' používané v zemích 吳 (Wu) a 越 (Jüe))
2. goon čtení japonských znaků kandži, převzatých přibližně v 5. - 6. století našeho letopočtu, a to z jazyka Wu (吳語) tehdejšího období jižních a severních dynastií z dialektů oblasti dolního toku řeky Jang-c’-ťiang); do Japonska zaneseno prostřednictvím (tehdejší) korejštiny, t.j. přes Korejský poloostrov. Historicky nejdříve přejaté znaky.