漢音

japonština

výslovnost

• IPA: [kaɴˌõ̞ɴ]

etymologie

Výraz se skládá z kandži 漢 (vyjadřuje původ z dynastie Han/Chan; viz wikipedie - článek dynastie Chan) a 音 (zvuk, zde zkratka z on'jomi (音読み)), čtení obou je sinojaponské (typ goon (呉音).

podstatné jméno

přepis

• hiragana: かんおん
• rómadži: kan'on čekošiki rómadži
• Rōmaji: kan'on hebonshiki rōmaji

význam

1. kan'on čtení japonských znaků kandži, převzatých přibližně v 7. - 9. století, z okolí 長安 ([Čchang-an]) a 河南 ([Che-nan]) v tamějších obdobích Tchang (唐) až Sung (宋) do Japonska v tamějším období Nara (奈良時代) nebo ještě na počátku období Heian (平安時代), na rozdíl od 呉音 již poměrně bezprostředně. Ze sinojaponských je toto čtení nejpoužívanější.