Nejstarší známé židovské pojmenování jejich svatých knih, známé již z knihy Daniel pravděpodobně z 2. stol. př. n. l., bylo hebrejské הַסְּפַּרִים („ty knihy“). Řecky mluvící Židé to do svého jazyka přeložili jako τἁ βιβλία[1]; tento výraz je doložen z roku 223 př. n. l. Starořecké slovo βιβλίον, s významem „papír, svitek“, je deminutivem slova βίβλος — „egyptský papyrus“, jehož název mohl být odvozen od jména fénického přístavu Byblos (v dnešním Libanonu), odkud se papyrus vyvážel do Řecka; případně slovo mohlo pocházet z jiného egyptského kořene.[2] Do češtiny se slovo dostalo přes latinské biblia (knihy).
↑Sarna, Nahum M., et al. "Bible." Encyclopaedia Judaica. Ed. Michael Berenbaum and Fred Skolnik. 2nd ed. Vol. 3. Detroit: Macmillan Reference USA, 2007. 572-679. Gale Virtual Reference Library. Web. 8 Jan. 2015.