Blančin

čeština

výslovnost

• IPA: [blant͡ʃɪn]

dělení

• Blan-čin

etymologie

Odvozeno od podstatného jména Blanka obměnou hlásky k na č a příponou -in

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	Blančin	Blančin	Blančina	Blančino	Blančini	Blančiny	Blančiny	Blančina
genitiv	Blančina	Blančina	Blančiny	Blančina	Blančiných	Blančiných	Blančiných	Blančiných
dativ	Blančinu	Blančinu	Blančině	Blančinu	Blančiným	Blančiným	Blančiným	Blančiným
akuzativ	Blančina	Blančin	Blančinu	Blančino	Blančiny	Blančiny	Blančiny	Blančina
vokativ	Blančin	Blančin	Blančina	Blančino	Blančini	Blančiny	Blančiny	Blančina
lokál	Blančině / Blančinu	Blančině / Blančinu	Blančině	Blančině / Blančinu	Blančiných	Blančiných	Blančiných	Blančiných
instrumentál	Blančiným	Blančiným	Blančinou	Blančiným	Blančinými	Blančinými	Blančinými	Blančinými

význam

1. náležící Blance