Finte

němčina

výslovnost

• IPA: [ˈfɪntə],  Finte^{? • info}

etymologie

Pochází z italského finta odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	die Finte	die Finten
genitiv	der Finte	der Finten
dativ	der Finte	den Finten
akuzativ	die Finte	die Finten

význam

1. úskok, finta (lest)

související

• fintenreich
• Kontrafinte
• fingieren