finta

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈfɪn.ta]

dělení

• fin-ta

etymologie

Pochází z italského finta (asi přes německé Finte) odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu. Od latinského fingere jsou odvozena také například slova fikce, fiktivní, fingovat či figura.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	finta	finty
genitiv	finty	fint
dativ	fintě	fintám
akuzativ	fintu	finty
vokativ	finto	finty
lokál	fintě	fintách
instrumentál	fintou	fintami

význam

1. (hovorově) chytré jednání směřující k oklamání, obelstění někoho
2. (ve sportu) náznak pohybu k obelstění soupeře

překlady

1. lest

   • angličtina: (lest) trick, bluff, (podvod) con
   • francouzština: ficelle ž, ruse ž
   • italština: stratagemma ž, trucco m, inganno m
   • němčina: Finte ž
2. klamavý pohyb

   • angličtina: feint
   • francouzština: feinte m
   • italština: finta ž
   • němčina: Finte ž

synonyma

1. trik, klam, oklamání, lest, úskok, přetvářka, mámení, past, podvod, blafování, léčka, (v obecném jazyce) švindl, fixl, fixlování, (knižně) šálení, šalba, zálud
2. (v šermu) zálud, (v ledním hokeji) blafák

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2019-11-20]. Heslo finta.