Da die Gemeinde sich immer mehr vergrößerte, die zu verwaltenden Gelegenheiten sich vervielfältigten, die von Apostel allein verwaltete Leitung von Allem sich mit ihrer eigentlichen apostholischen Berufsthätigkeit nicht mehr gut vereinigen ließ, diese auch wohl, wie es der Geist des Christenthums mit sich brachte, nicht allein regieren, sondern lieber veranlassen wollten, daß die Gemeinde unter ihrer Leitung sich selbst regierte, so theilten sie deshalb die Kirchenleitung, welche sie bisher allein ausgeführt hatten, mit bewährten Männern, welche aus der Mitte der Gemeinde selbst, einen vorsitzenden Rath der Ältesten zu bilden, gewählt wurden, wie ein solcher an der Spitze der jüdischen Synagogen stand unter dem Namen der זְקֵנִים, πρεσβύτεροι. – Jelikož se obec stále zvětšovala, záležitosti, které bylo potřeba spravovat, se stávaly různorodějšími, výkon veškerého vedení samotnými apoštoly se stával neslučitelný s jejich vlastním apoštolským posláním a tito také v souladu s duchem křesťanství nechtěli sami vládnout, nýbrž raději dosáhnout toho, aby si obec pod jejich vedením vládla sama, podělili se proto o vedení církve, které dosud vykonávali sami, s osvědčenými muži, zvolenými ze středu samotné obce, aby vytvořili předsedající radu starších podobnou té, která stála v čele židovských synagog pod názvem זְקֵנִים, πρεσβύτεροι.[1]
↑NEANDER, August. Geschichte der Pflanzung und Leitung der christlichen Kirche durch die Apostel. 2. vyd. Svazek 1. Hamburg : Friedrich Perthes, 1838. Dostupné online. S. 47–48.
