Uživatel:Dan Polansky/Status quo ante a argumentační konsenzus

Osvědčený princip pro omezování konfliktů a redukci délky revertovacích válek je tento:

1) Žádný numerický konsenzus ke změně ==> revertovat na status quo ante

Modifikací je tento princip:

2) Žádný na argumentu založený konsenzus ke změně ==> revertovat na status quo ante

Žádat, aby se reverty nějak opíraly o argumenty, je sice vhodné. Na druhé straně to dává revertérovi možnost argumenty protistrany neuznat a revertovat dále. Princip 1) revertovacím válkám předchází výrazně účinněji než princip 2).

Modifikace:

3) Kdo splnil argumentační povinnost, smí revertovat na status quo ante.

Splnění argumentační povinnosti neznamená, že opozice s argumenty souhlasí, pouze, že argumenty byly odevzdány a nejsou vyloženě špatné. Pokud například k nějakému tématu lidé pouze řekli "Jsem proti" a žádný důvod od nikoho nezazněl, pak to jistě není splnění argumentační povinnosti. Pojem vyložené špatnosti je však poněkud vágní, pročež i zde se nabízí výrazně vyšší potenciál pro revertovací válku než u principu 1).

Pak je tu další, docela dobrý princip:

4) Kdo pro svou změnu nenašel alespoň jednoho podpůrce/sponzora, nesmí ji prosazovat revertováním.

Princip 4) má v sobě silný prvek numerického konsenzu, neboť neříká nic o argumentech. Na druhé straně neblokuje v zásadě uplatňování povinnosti hledat argumenty; jakmile navrhovatel změny pro ni nalezne alespoň jednoho sponzora, prvek numerického konsenzu se opouští a plně se může uplatnit hledání silných argumentů.

Ve své obecnosti je vhodné uplatňovat kombinaci jak numerického principu tak argumentačního principu. To lze například takto: konsenzus se určí spočítáním hlasů pro a proti těch, kdo splnili argumentační povinnost, kde tu lze splnit i výrokem ve formě "jsem pro/proti dle argumentů osoby O". Jeden tedy argumentační povinnost může delegovat, ale to pouze tehdy, pokud někdo za něj argumentační povinnost splnil. Pokud by se principy nekombinovaly, potom by osamělý nesouhlasič s většinou mohl tvrdit, že má konsenzus, protože jeho argumenty vyhrály, ale to není realisticky praktikovatelné (ani to zdaleka neodpovídá běžnému užití slova konsenzus, jež znamená zhruba tolik co obecnou shodu); většina nemá žádný důvod se podvolit osamělci, když si myslí, že naopak její argumenty vyhrály svou silou.