ablézovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔablɛːzɔvat]

dělení

• ab-lé-zo-vat

etymologie

Z neměckého ablösen téhož významu.

sloveso

• dokonavé i nedokonavé

varianty

• (zastarale) ablézovati

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ablézuji / ablézuju	ablézuješ	ablézuje	ablézujeme	ablézujete	ablézují / ablézujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ablézuj	ablézujme	ablézujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ablézoval	ablézovala	ablézovalo	ablézovali	ablézovaly	ablézovala
trpné	ablézován	ablézována	ablézováno	ablézováni	ablézovány	ablézována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	ablézuje	ablézujíc	ablézujíce

význam

1. (vojenský slang, zastarale) vystřídat ve službě
   • Švejk šel opět k telefonu, posadil se a počal klímat na stole. Probudilo ho zvonění. „Haló, 11. marškumpanie.“ „Ano, 11. marškumpanie, kdo tam?“ „13. marška. Haló. Kolik máš hodin? Já se nemůžu dovolat centrály. Mě nejdou nějak dlouho ablézovat.“
   • „Kolik je vás tam u telefonu? Sám? Tak se na to vyflákni a jdi ležet. To máte u vás divný pořádky. Žes k tomu přišel jako slepej k houslím? Nu, konečně mě přišli ablézovat. Hnípej sladce.“

související

• ablézr