anděličkářka
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [anɟɛlɪt͡ʃkaːr̝̊ka]
dělení
editovat- an-dě-lič-kář-ka
varianty
editovatpodstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | anděličkářka | anděličkářky |
genitiv | anděličkářky | anděličkářek |
dativ | anděličkářce | anděličkářkám |
akuzativ | anděličkářku | anděličkářky |
vokativ | anděličkářko | anděličkářky |
lokál | anděličkářce | anděličkářkách |
instrumentál | anděličkářkou | anděličkářkami |
význam
editovat- žena provádějící neoprávněně potraty
- Michal Mareš: Anděličkářka. Stručný román.[1]
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ Kniha s tímto titulem vyšla v roce 1922 v nakladatelství Večernice v Praze.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2015-08-20]. Heslo anděličkářka.
- VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „anděl“, s. 17.