anděličkářka
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [anɟɛlɪt͡ʃkaːr̝̊ka]
dělení editovat
- an-dě-lič-kář-ka
varianty editovat
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | anděličkářka | anděličkářky |
| genitiv | anděličkářky | anděličkářek |
| dativ | anděličkářce | anděličkářkám |
| akuzativ | anděličkářku | anděličkářky |
| vokativ | anděličkářko | anděličkářky |
| lokál | anděličkářce | anděličkářkách |
| instrumentál | anděličkářkou | anděličkářkami |
význam editovat
- žena provádějící neoprávněně potraty
- Michal Mareš: Anděličkářka. Stručný román.[1]
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Kniha s tímto titulem vyšla v roce 1922 v nakladatelství Večernice v Praze.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2015-08-20]. Heslo anděličkářka.
- VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „anděl“, s. 17.