Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).[1]
Argot však znamená: jazykem vládne jednotlivec, jazyk vládne skutečností. Argot je permanentní negace: rozbíjí daný jazyk, rozbíjí danou skutečnost. Argot se vzpírá proti platnému jazykovému řádu jako přední formě sociální vázanosti; proti jazyku jako útvaru dějinného objektivního ducha. Argot se snaží neustále odhalovat bezpodstatnost jazykové normy a klam jejího vnucování. (…) Nejvyšší francouzská společnost již za Ludvíka XV. si pohrávala s argotem. Paříž mondénní 19. století stále koketuje s argotem; stará horní vrstva projevuje sklon k jazykovému deklasování.[2]
↑Jan Chloupek: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 68.
Článek Argot ve Wikipedii