hantýrka
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ˈɦantiːrka]
dělení editovat
- han-týr-ka
etymologie editovat
Ze slova hantýrovat — „mluvit argotem“, pejorativně také „zacházet s něčím“. Toto sloveso je odvozeno z německého hantieren — „provozovat živnost, obchod“ a souvisí též se středohornoněmeckým hantierunge — „prodej a nákup, obchod“. Tyto výrazy, s odkazem na podomní obchodníky, pochází z francouzského hanter — „pocházet sem a tam“, jež je příbuzné i severskému heimta — „táhnout, dovést domů“; srovnej i německé Heim, domov.[1]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | hantýrka | hantýrky |
| genitiv | hantýrky | hantýrek |
| dativ | hantýrce | hantýrkám |
| akuzativ | hantýrku | hantýrky |
| vokativ | hantýrko | hantýrky |
| lokál | hantýrce | hantýrkách |
| instrumentál | hantýrkou | hantýrkami |
význam editovat
- mluva zločinců, používající mj. přenášení slov k zastření významu[2]
- Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).[3]
překlady editovat
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-25]. Heslo hantýrka.
- ↑ KOPEČNÝ, František. K původu termínů slang, argot, hantýrka a žargón. Naše řeč, 1981, roč. 64, čís. 2, s. 76. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ OBERPFALCER, František. Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch. Naše řeč, 1927, roč. 11, čís. 8, s. 176-185. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jan Chloupek: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 68.
externí odkazy editovat
Článek Hantýrka ve Wikipedii
