čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈɦantiːrka]

dělení

editovat
  • han-týr-ka

etymologie

editovat

Ze slova hantýrovat — „mluvit argotem“, pejorativně také „zacházet s něčím“. Toto sloveso je odvozeno z německého hantieren — „provozovat živnost, obchod“ a souvisí též se středohornoněmeckým hantierunge — „prodej a nákup, obchod“. Tyto výrazy, s odkazem na podomní obchodníky, pochází z francouzského hanter — „pocházet sem a tam“, jež je příbuzné i severskému heimta — „táhnout, dovést domů“; srovnej i německé Heim, domov.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ hantýrka hantýrky
genitiv hantýrky hantýrek
dativ hantýrce hantýrkám
akuzativ hantýrku hantýrky
vokativ hantýrko hantýrky
lokál hantýrce hantýrkách
instrumentál hantýrkou hantýrkami

význam

editovat
  1. mluva zločinců, používající mj. přenášení slov k zastření významu[2]
    • Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).[3]

překlady

editovat
  1. argot

synonyma

editovat
  1. argot, žargon

související

editovat

poznámky

editovat
  1. KOPEČNÝ, František. K původu termínů slang, argot, hantýrka a žargón. Naše řeč, 1981, roč. 64, čís. 2, s. 76. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. OBERPFALCER, František. Zum Wortschatz des tschechischen Rotwelsch. Naše řeč, 1927, roč. 11, čís. 8, s. 176-185. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. Jan Chloupek: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 68.

externí odkazy

editovat