Ne, vlastně to úplně nejhorší je, když u vás zazvoní vodárny, dítě sice rychle vypadne z koupelny a přitočí se mámě pod sukni, ale okamžik štěstí, že jste sami, se rozplyne ve chvíli, kdy k vám opět dolehne ten strašně pronikavý hlásek, který vysílá dvěma pracovníkům vodáren a všem lidem na chodbě: „Táta si meje bimbase!“ I manželka v tu chvíli prohlásila, že je svobodná matka, a na několik minut skutečně byla, protože jsem měl ve vaně klinickou smrt. Ještěže se mi po smrti udělalo lépe, jelikož hrobníci se nedívají dobře na klienty, co jim přivezou s bimbasem v ruce. Ještě ke všemu namydleným.[1]