blejt

čeština

výslovnost

• IPA: [blɛjt]

dělení

• blejt

etymologie

Ze slova blít hláskovou záměnou „í“ na „ej“.

varianty

• blít

sloveso

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bleju	bleješ	bleje	blejeme	blejete	blejou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	blej	blejme	blejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	blil	blila	blilo	blili	blily	blila
trpné	blit	blita	blito	bliti	blity	blita

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	bleje	blejíc	blejíce

význam

1. (hanlivě, v obecném jazyce, vulgárně) zvracet
   • Když se dozvím, že Paraple plánuje megakomplex, v němž by měli žít jenom samí kriplové, tak se mi chce blejt na kvadrát. Prostě vyspělost státu poznáš podle toho, jak se v něm chovají ke kriplům a k menšinám vůbec.
   • "Tak kde to máte, kurva," povídá. "Tož mi to dejte, já to podepíšu a jdu, seru na to." " Martin to píše," řekne Honza. Chce se mi blejt. Vracím to zpátky tím bílým, co teče."
   • Taxík! vyhrkl. Stopnu ho. Proboha, ne! Já nikomu blejt do auta nechci zvlášť v mým rodným městě.